Rašelina je léčebný prostředek, který je prověřený staletím. Její účinky byly známé již ve starém Řecku,kde byla neodmyslitelnou součástí lázeňských procedůr. Ve Střední Evropě je používána více než 2 000 let. Intenzivní studium biochemických vlastností rašeliny začalo v 2. polovině předminulého století. V té době byla také zahájena výroba rašelinových výtažků a extrakt, které se používaly jako přísady do koupelí.
Postupem času bylo prakticky ověřeno že tato léčba dosahuje velkých léčebných úspěchů, které se v dneštní době přes veškeré objevy a výzkumy nepodařilo překonat. V součastné době nejsou rašelinové procedury , výsadou pouze lázeńských zařízeních ale také regeneračních, masérských a kosmetických center.
Vznik rašeliny
Rašelina vzniká zvláštním anaerobním rozkladným procesem (humifikace) převážně ze zbytků rostlin.Obsahuje velké množství organických a minerálních látek, které vznikaly v průběhu desítek tisíc let. Při výrobě produktů pro balneoterapii se využívá pouze rašelina ze schválených přírodních léčivých zdrojů, které se těží v přesné fázi humifikace- na rašeliništích v oblastech přírodních léčivých pramenů. Soli obsažené v minerálních pramenech prostupují rašelinovým substrátem a obohacují je o látky, které mají blahodárný vliv na náš organismus.
Působení rašeliny
Termofizikální:
jedním z hlavních efektů rašeliny je její tepelná setrvačnost, která je ve srovnání s vodou několikanásobně delší. Této vlastnosti je využíváno při léčbě suchým teplem.
Biochemické:
Rašeliny jsou obohacené o produkty humifikačního procesu, které působí pozitivně na náš organismus. Jsou to zejména huminové kyseliny a lipidy ale také priskyřice a přírodní minerály, které jsou pohlcovány tělem 16 x efektivněji , než látky syntetické a mají výraznější účinek na celý organismus. Tyto přírodní organické látky mají výrazné antioxidační účinky, omezují působení škodlivých volných radikálů, zvyšují regeneraci buněk , obnovují metabolismus kůže a celkově harmonizují biochemii celého těla.
Vhodná na:
Nevhodná na: