Ke koupelím a léčebným zábalům se v lázních odedávna využívaly materiály, které v současné době nazýváme peloidy a rašeliny.
Bahenní zábaly sloužily již ve starověku k léčbě revmatismu, při bolestech nohou a spáleninách. Bahno se natíralo na kůži nemocných, kteří se pak vystavovali slunci. Zaschlé bahno poté odloupali a nátěr znovu opakovali.
K aplikaci lokálních a celkových zábalů, stejně jako ohřívaných koupelí, se přistoupilo až později. V 16. století lidé vyhledávali bahna jako léčebné přírodní zdroje již běžně.
Rašelina a slatiny se pro koupele a zábaly začaly využívat až na počátku 18. století. Slatinu objevili k léčebným účelům poprvé ve Švédsku.
V Barbotanu (Francie) v 18. století sedávali nemocní v bahenních jámách až 4 hodiny a pařili se zde spolu s vepři.
Počátkem 19. století se léčba po odkrytí rašelinišť a slatinišť rozšířila téměř současně do mnoha středoevropských lázní.
Příprava rašelinových a slatinných procedur byla tehdy velmi náročná a tudíž i nákladná. Rašeliny se těžily ručním kopáním v rašeliništi. Vytěžená rašelina byla odvážena ke zrání. Vršila se do hald tak, aby se nevysoušela, což by nepříznivě ovlivnilo její kvalitu.
Před použitím se mísila s vodou v kádích nebo ve vaně za účelem dosažení vhodné konzistence pro koupele nebo zábaly a ohřívala na teplotu většinou mezi 40-45 °C.
Rašelina se ohřívala parou a slatináři museli ručně rozmíchávat koupelovou směs ve vaně, aby měla rovnoměrnou teplotu. Poháněná mísidla se začala používat mnohem později.
Peloidy představují zelený a hnědý organický poklad, který desítky tisíc let míchala a vytvářela příroda.
Jedná se o sediment, který má v mnoha případech léčivý účinek při chronických onemocnění pohybového ústrojí, reprodukčních orgánů, neurologická onemocnění, onemocnění kůže, celé řady civilizačních chorob nebo při rekonvalescenci a rehabilitaci po poúrazových stavech.
Vyskytuje se ve dvou formách a to zelená a hnědá. Její barva je dána obsahem minerálů (hnědá), organických látek a chlorofylu (zelená).
Přítomné lipidy plní ochrannou a katalyzující reakci propouštění látek do organizmu. Nezávislé práce ve světě potvrdily, že tyto přírodní organické látky jsou pohlcovány tělem 16 krát efektivněji než látky syntetické a mají výraznější účinek na celý organizmus.
Přírodní formy enzymů, chlorofyl, fosfolipidy, tokoferol, karoten, které jsou součástí rašelin, mají velké antioxidační účinky a omezují působení škodlivých volných radikálů na organizmus.
Biologicky aktivní lipidy mají blahodárný vliv na pokožku (hydratuje a regeneruje) a podporují pronikání účinných látek kůží.
Huminové kyseliny jsou považovány za nejpříznivější přírodní léčiva, protože jsou souhrnem kdysi žijících organizmů, z velké části rostlin, rozložených přírodními procesy tlení, recyklace a očištěných miliónů druhů půdních mikroorganizmů.
Tyto látky, které vznikaly nedokonalým rozpadem rašeliništních rostlin za zvýšené vlhkosti a nedostatečného přístupu vzduchu v průběhu desítek tisíc let, dokáží na molekulární úrovni předávat tělu energii, a působit tak pozitivně na lidský organizmus.
Použitý zdroj: NETOČNÝ, Ondřej. Tajemná síla země? Je ukrytá v bahně. [Online]. [cit. 2014-01-02]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=268355